Každý už určitě někdy slyšel tu poznámku typu: Co z tebe bude?
Je pravda, že většinou je to myšleno jako pesimistický pohled do budoucnosti, ale zkusme se na to podívat bez ironie, vezměme tento povzdech jako vážně míněnou otázku.
Už dlouho vím, že čas nelze zastavit a školu a spolužáky tu nebudu mít věčně. A co potom budu dělat?
Asi každý by chtěl ve svém životě něčeho dosáhnout nebo něco dokázat. Dá se říci, že většina lidí už něco dokázala, něčeho dosáhla, ale otázkou je, jestli jim to stačí, či zda mají tendenci se zlepšovat, zdokonalovat apod. Typickým příkladem jsou slavní sportovci, kteří si většinou kladli cíle již od svého útlého dětství. Tito lidé chtěli být alespoň trochu podobní svému idolu, pro danou věc udělali vše, co šlo, měli z toho radost a bavilo je to. Pak také mohli slavit úspěchy a být sami se sebou spokojeni.
Každý by si v tomto věku měl udělat nějaké své představy o tom, jak budou vypadat jeho další kroky do života. Já jsem již od dětství chtěl být hokejistou a pevně si za svým snem stojím. Teď už ale pomalu chápu, že umím i jiné věci. Baví mě pracovat s lidmi a rád pracuji s počítačem. Jistě, můžeme si přát stát se cestovateli nebo mít úspěšnou firmu a vydělávat spoustu peněz. Samozřejmě se nám to nemusí vyplnit, ale myslím si, že topit se v mincích a bankovkách není to jediné, co by nás na práci mělo bavit, ba naopak - svou práci bychom měli alespoň trochu milovat, vyloudit upřímný úsměv, kdykoli je o ní řeč, a to nejen kvůli penězům.
Rozhodně by nám nemělo být jedno, na jakou školu jdeme. Měli bychom o tom alespoň trochu zapřemýšlet. Každý z nás je individuální a jedinečný, všichni máme své chyby a také v něčem vynikáme. Proto máme spoustu šancí, záleží na tom, zda je dokážeme včas využít. Tak proč bych měl dělat práci, která by mě vůbec nebavila?
Pro některé lidi je důležitá podpora rodiny. Je třeba,aby vás rodiče poslouchali a vnímali to, co se vám líbí nebo jakých úspěchů chcete dosáhnout. Mí rodiče nikdy nechtěli, abych byl tím, čím sám být nechci. Chtěl bych moc svých cílů dosáhnout, protože to jsou momentálně nejdůležitější přáni, která bych si chtěl splnit. I když : Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a vždycky se vám může ještě nějaký kamínek připlést do cesty.
Mé motto zní: „každý člověk se může rozhodnout,je jenom na něm,jestli se rozhodne správně “
David Klímek
